Nejčastějším důvodem operace je postižení šlach svalů rotátorové manžety (jejich roztržení anebo dráždění) a stavy po opakovaných luxacích ramenního kloubu. Operace tak dokáže vyřešit postižení nejenom uvnitř kloubu, ale také v jeho okolí. 

Do ramenního kloubu se zavádějí artroskopické nástroje ze dvou nebo tří krátkých kožních přístupů. Samotný kloub a prostory kolem se naplní roztokem, a tím se zvětší vnitřní prostor. Pro operatéra se tak zlepší manipulační prostor pro zavedené nástroje. Pozice nástrojů je sledována pomocí endoskopické kamery. Operatér při zákroku pořizuje fotografie postižených struktur před a po provedení výkonu (např. po sešití šlachy) a vzniká tak obrazová dokumentace, která je po operaci poskytnuta pacientovi. 

K rekonstrukci a sešití postižených částí ramenního kloubu (např. roztržené šlachy) se používají vlákna a kotvící materiál, který zůstává natrvalo v těle pacienta. V posledních letech se již nepoužívají kovové kotvy, ale kotvy z umělých kompozitních materiálů. Postižené části kloubu (např. šlacha m. supraspinatus) se pomocí kotviček s vlákny ukotvuje k místu, kde došlo k jejímu odtržení. Tímto způsobem lze ošetřit také labrum glenoidale, důležitou strukturu ramenního kloubu, která slouží ke stabilizaci ramena. Tento vazivový okraj jamky se trhá při vykloubení ramenního kloubu. 

K artroskopii ramenního kloubu se nejčastěji přistupuje v těchto případech:

• Syndrom útlaku šlachy musculus supraspinatus
• Postižení svalů rotátorové manžety
• Artroskopická stabilizace ramenního kloubu
• Postižení šlachy m. biceps brachii
• Postižení akromioklavikulárního skloubení